Walter Mitty a jeho tajný život
"To see the world, things dangerous to come to, to see behind the
walls, to draw closer, to find each other and to feel. That is the purpose of
life."
Je to takový roztomilý film, plný patosu, romantické lásky, který si uměl
udělat legraci sám ze sebe. Takový Strašpytlík pro dospělé. Ale proč o něm
píšu? Strach je teď moje velké téma. Když slýchávám na cestách různé příběhy,
nepřestává mě udivovat, kolik obtíží museli tito lidé v životě překovávat.
Neutuchající vášeň pro život mě vždycky fascinovala. Co je vlastně quintesencí
života?
Strach rozděluje lidi v mých příbězích na dvě skupiny. Potkala jsem mnoho
těch, jež operují ve svých životech jen s minimem změn pro zachování pohodlí, i
těch, jež vyhledávají vzrušení a nejistotu přímo zbožňují. (Doma těch prvních,
na cestách těch druhých. V nedávné studii bylo prokázáno, že cestování činí
lidi šťastnějšími, to by mě zajímalo, jak to měřili.) Jak stárnu, rozumím
jedněm i druhým, jen nepřestávám lobbovat za to, chtít od života víc. Ne, to není přesná
formulace, spíš nebát se prožít toho
v životě víc.
Až tenhle film zhlédnete, zkuste se taky nechat vtáhnout do příběhu, když
vám někdo pokyne. Nebojte se jít blíž.
O dva dny později
Anebo ne! Žijte si každý, jak potřebujete. První část života jsem strávila
tím, abych žila tak, jak si to někdo, na kom mi záleželo, přál. Tu druhou část
jsem strávila vnucováním ostatním svého postoje k životu. A teď jsem v nové
etapě. Nezříkám se svých předchozích textů, kterými jsem toužila vás posouvat. Jen mě prosím neberte příliš vážně.
text od lisarah:
Walter Mitty a jeho tajný život*
Walter Mitty byl slušný člověk. Ať jste se zeptali
kohokoliv, tohle vám o Waltrovi řekl. Že je slušný. Walter Mitty byl spořádaný
občan malého městečka, kterých je v Americe nespočet. Každý den vstal v šest
patnáct, nasnídal se, vzal do podpaží koženkovou aktovku a šel do práce. Osm
hodin seděl za kancelářským stolem a zabýval se čísly. Mitty byl skvělý účetní,
jakého by brala každá firma - byl precizní, přemýšlivý, zodpovědný, neměl
osobní život, a tak mu nevadily dlouhé hodiny přesčasů. Všichni Waltra Mittyho
brali za milého, tichého, trochu šedého chlapíka, který je ničím nedokáže
překvapit. Ano, pro okolí byl Walter Mitty nudný, nezajímavý člověk.
Ale všichni v sobě máme nějaké vášně, přání, tužby,
sny. A ani u Waltra tomu nebylo jinak. Walter chtěl vyhrát závod. Rád se v televizi
díval na běžecké závody a chtěl jednou pocítit, jaké to je, když do cíle
doběhnete první a protnete pásku. Problém byl v tom, že Walter nechtěl
chodit běhat - nesnášel tepláky, natož elasťáky, kraťasy, tenisky. Mitty měl
odpor ke sportovnímu oblečení. Co s tím? Trénink nebyl problém - koupil si
běžecký trenažér a běhal ve spodním prádle. Každý večer dvě hodiny. Byl
vytrvalý. Bavilo ho to. Zlepšoval se. Rovnal si myšlenky, rád si utíral zpocené
tělo do ručníku, vnímal slanost svého úsilí.
Po půl roce intenzivního tréninku se přihlásil na závod,
který se konal v sousedním městě. Byla to poměrně krátká trasa, tři míle.
Zaplatil přes internet poplatek, vzal si na pátek volno v práci, dojel do
sousedního města, ubytoval se zde - a teď už mu nezbylo, než vyřešit to, co
odkládal, jak jen to šlo - v čem poběží. Džíny. Dovolí mu to organizátoři?
Walter se zarazil uprostřed pohybu, s kalhotami v jedné ruce, a
uvědomil si, že je to nesmysl. Vyvolal by akorát posměch, že běží v riflích! Druhý den ráno, asi hodinu před začátkem
závodu, nasedl do svého šedého auta, a odjel domů. Od té doby už nikdy neběhal,
ale myšlenka, že se skoro zúčastnil svého vytouženého závodu, mu zůstala už
napořád.
* film neznám, neviděla jsem, nevím, o čem je..můj příběh vychází pouze z názvu filmu a mé představivosti
*********
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Lisarah zadala téma Na cizí svatbě.
Žádné komentáře:
Okomentovat