Téma 85: Na cizí svatbě

text od lisarah:

Na cizí svatbě

Je pátek večer. Je tu ticho. Vysprchovala jsem se, do skleničky si nalila bílé víno a přihodila tam tři kostky ledu. Sedím na gauči, schoulená v dece, popíjím střik a poslouchám písničku Pri oltári od Kristiny.

„bola som len druhá, ja to viem“

V ruce mám svatební oznámení. Jeho a zároveň ne moje. Dnes se s ní oženil. Přesně rok po tom, co...Je to vůbec možné, k němu stále tolik cítit? Jak se vše, co my dva jsme měli mezi sebou, vypařilo. Jak je možné, že tak rychle našel jinou, tu osudovou? A já přitom zůstala tam, kde jsem byla před rokem?

„Raz, keď budeš stáť s inou pri oltári,
možno, že sa zmením na slzu v tvojej tvári,”

Zavírám oči, představuji si to. Bílé šaty, dlouhé nevěstiny černé vlasy ukryté pod bílým závojem. Pak mi vnitřní zrak představuje ženicha - růže v klopě černého saka, které jsem vybírala já. Černé vlasy na pěšinku, lehce nervózní úsměv. Ženy v kostýmcích, muži ve špatně uvázaných kravatách, děti v roztomilých šatečkách. Tvarohové koláčky, knedlíčková polévka, rozbitý talíř.

Chci žít současností, pustit to pryč, z hlavy, ze srdce. Ale nejde to, i když se mnou nechce mluvit, je u mě denně - v podobně své dcery, kterou odmítl. Přesně před rokem, to je právě ta ironie, nechtěl, aby se ani narodila. Takže ano, jsem jen ta druhá, nic s tím neudělám, ale i tak mu musím děkovat, obdaroval mě na rozloučenou tím nekrásnějším, co mě každý den drží při životě.

„z tvojho sveta odídem”

text od Medy:

Na cizí svatbě

Sedím u krbu, čtu si, můj muž sedí naproti, mám tak ráda, když se na mě mezi řádky usměje a mrkne. Ten zlomek vteřiny, kdy se mi odkryje mapa vrásek kolem očí, mapa, kterou bych dokázala nakreslit poslepu. V tu chvíli jako by všechen čas, co jde kolem nás, najednou ani nebyl. 

"Sedí v patře kavárny. Nádherný funkcionalistický dům z první republiky... A dnes večer. Premiéra. Dnes večer vystoupí poprvé Žesťové kvarteto, ještě má ten leták schovaný v deskách pracovního diáře. Ještě dnes vidí tvář toho postaršího elegána, jak jí ho s úsměvem podává. A jak, když odbíjí pátá hodina, se jme pozounu a hraje. Až srdce pláče. I oni oba. Drží se pod stolem za ruce a srdce by jim mohla puknout. Ale nedá se nic dělat. Nic." Psaní ze Španělska

A jako by dnes nic z té bolesti nemělo onu ničivou sílu jako před lety. Dnes mám pocit, jako by byla bolest tak mizivá a průsvitná, jako dým z cigarety, co zaručeně odnese sebemenší poryv větru. Čekat až to přejde. Vždyť je to tak snadné.

Sedím v jedné z předních řad, ale přesto ne v té první. Do rodiny už dávno nepatřím. I když všechny ty tváře důvěrně znám. Všechny ty výrostky, co jsou dnes dospělými muži a ženami, můžu identifikovat podle jejich důlků ve tvářích a šibalsky povytaženého obočí. Vrhají na mě těkavé pohledy plné něhy, aby mi demonstrovali, že mě poznali. Jsem zvláštně šťastná, oblažená pocitem, že věci jsou tak, jak mají být. 

Je mi tolik blízký onen povědomý pocit být divákem, přináší pocit bezpečí, být nezúčastněně součástí něčeho velkého, co se odehrává přímo před vámi. Přesto mě, když nevěsta kráčí uličkou, přemáhá ten"hořkosladký smutek nad vším, co mě tehdy trápilo i co mi bylo drahé, a co už není.“Alain de Botton Jako když se vysloužilá primabalerína dívá na svou nástupkyni - o dost mladší, krásnější, pružnější. Mísí se v ní pocity pýchy a závisti, ale ze všeho nejvíc je dojatá, jako kdyby vedla svou dceru do první třídy. Přehrává si celou svou zářivou kariéru, všechna ta nádherná představení plná vášně, vzdoru a pokory zároveň. Tolik toho prožila s těmihle lidmi, co sedí všude kolem. 

"Sedávali jsme kolem stolu v rohu tmavé světničky s nízkými okny. Smáli se v pološeru, velká rodina, její teplo, vřelá objetí a úsměvy, cítit pod kůží to... kmenové sepětí a vzájemnou oporu tak samozřejmou jako je krevní pouto...Vyprávěli si příběhy jako kapitoly z kroniky jedné generace, s touhou vepsat si je hluboko do mysli. Paměti kmene, jichž jsem se i já postupem času stala součástí. Otiskla svou stopu. A za ten krátký čas s nimi, který mi byl spravedlivě vyměřen, jsem strašně vděčná. Přijali mě. Stačilo pár týdnů. Byla jsem tam doma a poprvé v životě chápala sílu toho slova... Slova, na jehož základě se dá vystavět monumentální stavba z vysoce křehkého materiálu... A ta se pak velkolepě vzpíná k nebesům. Až do doby než přijde zemětřesení."Deníky II

Sedím u krbu, píšu, můj muž sedí naproti, mám tak ráda, když se na mě mezi řádky usměje a mrkne. Jako by všechen čas, co jde kolem nás, najednou ani nebyl. 

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zadala téma Jaké to je mít tak velkou zahradu a nikdy neochutnat, co jsi vypěstoval?

Téma 84: Walter Mitty a jeho tajný život

text od Medy:

Walter Mitty a jeho tajný život

"To see the world, things dangerous to come to, to see behind the walls, to draw closer, to find each other and to feel. That is the purpose of life."

Je to takový roztomilý film, plný patosu, romantické lásky, který si uměl udělat legraci sám ze sebe. Takový Strašpytlík pro dospělé. Ale proč o něm píšu? Strach je teď moje velké téma. Když slýchávám na cestách různé příběhy, nepřestává mě udivovat, kolik obtíží museli tito lidé v životě překovávat. Neutuchající vášeň pro život mě vždycky fascinovala. Co je vlastně quintesencí života?

Strach rozděluje lidi v mých příbězích na dvě skupiny. Potkala jsem mnoho těch, jež operují ve svých životech jen s minimem změn pro zachování pohodlí, i těch, jež vyhledávají vzrušení a nejistotu přímo zbožňují. (Doma těch prvních, na cestách těch druhých. V nedávné studii bylo prokázáno, že cestování činí lidi šťastnějšími, to by mě zajímalo, jak to měřili.) Jak stárnu, rozumím jedněm i druhým, jen nepřestávám lobbovat za to, chtít od života víc. Ne, to není přesná formulace, spíš nebát se prožít toho v životě víc.

Až tenhle film zhlédnete, zkuste se taky nechat vtáhnout do příběhu, když vám někdo pokyne. Nebojte se jít blíž.

O dva dny později

Anebo ne! Žijte si každý, jak potřebujete. První část života jsem strávila tím, abych žila tak, jak si to někdo, na kom mi záleželo, přál. Tu druhou část jsem strávila vnucováním ostatním svého postoje k životu. A teď jsem v nové etapě. Nezříkám se svých předchozích textů, kterými jsem toužila vás posouvat. Jen mě prosím neberte příliš vážně.

text od lisarah:

Walter Mitty a jeho tajný život*

Walter Mitty byl slušný člověk. Ať jste se zeptali kohokoliv, tohle vám o Waltrovi řekl. Že je slušný. Walter Mitty byl spořádaný občan malého městečka, kterých je v Americe nespočet. Každý den vstal v šest patnáct, nasnídal se, vzal do podpaží koženkovou aktovku a šel do práce. Osm hodin seděl za kancelářským stolem a zabýval se čísly. Mitty byl skvělý účetní, jakého by brala každá firma - byl precizní, přemýšlivý, zodpovědný, neměl osobní život, a tak mu nevadily dlouhé hodiny přesčasů. Všichni Waltra Mittyho brali za milého, tichého, trochu šedého chlapíka, který je ničím nedokáže překvapit. Ano, pro okolí byl Walter Mitty nudný, nezajímavý člověk.

Ale všichni v sobě máme nějaké vášně, přání, tužby, sny. A ani u Waltra tomu nebylo jinak. Walter chtěl vyhrát závod. Rád se v televizi díval na běžecké závody a chtěl jednou pocítit, jaké to je, když do cíle doběhnete první a protnete pásku. Problém byl v tom, že Walter nechtěl chodit běhat - nesnášel tepláky, natož elasťáky, kraťasy, tenisky. Mitty měl odpor ke sportovnímu oblečení. Co s tím? Trénink nebyl problém - koupil si běžecký trenažér a běhal ve spodním prádle. Každý večer dvě hodiny. Byl vytrvalý. Bavilo ho to. Zlepšoval se. Rovnal si myšlenky, rád si utíral zpocené tělo do ručníku, vnímal slanost svého úsilí.

Po půl roce intenzivního tréninku se přihlásil na závod, který se konal v sousedním městě. Byla to poměrně krátká trasa, tři míle. Zaplatil přes internet poplatek, vzal si na pátek volno v práci, dojel do sousedního města, ubytoval se zde - a teď už mu nezbylo, než vyřešit to, co odkládal, jak jen to šlo - v čem poběží. Džíny. Dovolí mu to organizátoři? Walter se zarazil uprostřed pohybu, s kalhotami v jedné ruce, a uvědomil si, že je to nesmysl. Vyvolal by akorát posměch, že běží v riflích!  Druhý den ráno, asi hodinu před začátkem závodu, nasedl do svého šedého auta, a odjel domů. Od té doby už nikdy neběhal, ale myšlenka, že se skoro zúčastnil svého vytouženého závodu, mu zůstala už napořád.

* film neznám, neviděla jsem, nevím, o čem je..můj příběh vychází pouze z názvu filmu a mé představivosti

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Lisarah zadala téma Na cizí svatbě.

Téma 83: Život už je takový

Život je už takový. Nedovolí vám uspořádat všechno tak, jak vy si představujete. Nedovolí vám uniknout před emocemi, řídit se v životě jen intelektem a rozumem! Nemůžete si říct: "Budu cítit to a to a nic víc." Život, ať je jakýkoliv, rozhodně není rozumný.

(citát z knihy Agathy Christie - Temný cypřiš)

text od lisarah:

Život už je takovej

Chtěla jsem si vzít Patrika, byl nadějnej fotbalista, mohl to někam dotáhnout. Chtěla jsem se mít, chtěla jsem se mít dobře. Neměla jsem o sobě nikdy přehnané iluze, věděla jsem, že nejsem chytrá na nějakou kariéru, ale myslela jsem si, že jako stepfordská panička bych obstála. Starat se o to, abych vypadala k světu, chodit s holkama na kafíčko, to mi vždycky šlo. Bavilo mě lakovat si nehty, klidně ve čtyřech vrstvách, jen ať to zabere víc času, vždyť jsem ho měla hromadu a nevěděla, co s ním. Já se vlastně do třiceti jen nudila. Nic jsem nemusela, a tak jsem nic taky nedělala. Jo, kdybych si vzala Patrika, mohla jsem v tom pokračovat dodnes. Ale já kráva se zamilovala do Jirky, co dělal u nás ve firmě poslíčka. Všechno šlo stranou, hlavně rozum, prostě byla to láska jako trám, to jako musím říct, i když teď, o deset let později se mi tomu ani nechce věřit. To ta každodenní rutina, věčné hádky o prachy, kterejch je neustále málo a o to, kdo děti vyzvedne ze školky. Jasně, že jsem musela do práce, neboť z platu státního úředníčka fakt nevyžijeme, a z lásky už vůbec ne. Ono to vypadá, že si stěžuju, ale já jsem vlastně celkem spokojená, s Jirkou se máme pořád docela rádi, umíme se spolu ještě smát. To jen to na mě občas dopadá, když kouká večer na fotbal, na anglickou ligu, a já zaslechnu Patrikovo jméno, že jsem mohla žít jinak.

text od Medy:

Život je už takový. Nedovolí vám uspořádat všechno tak, jak vy si představujete. Nedovolí vám uniknout před emocemi, řídit se v životě jen intelektem a rozumem! Nemůžete si říct: "Budu cítit to a to a nic víc." Život, ať je jakýkoliv, rozhodně není rozumný.

Vždycky mu život otravovaly jen vztahy. A přesto nikdy neuměl být "bez vztahů" ani minutu. Postupem času, kdy se pokoušel použít svůj intelekt, aby zabránil katastrofě, zjišťoval, že není dost velký psychopat, aby to dokázal. Vždy znovu a znovu uvízl v síti láskyplného mrhání časem. Zamilovávání a odmilovávání zaujímalo majoritní část jeho dnů. Proto se jednou provždy rozhodl být sám. Nic patetického jako že by vstoupil do kláštera nebo dobrovolně podstupoval celibát, jen rezignoval na svou funkci muže partnera a začal být mužem sólistou. Všechno šlo podle plánu poměrně dlouhou dobu. Až do minulého pátku. Byla mladá tak, že by mohla být jeho dcerou. Měla ten dar života, který působí jako afrodisiakum. Vůbec si ho nevšímala. Jakmile za sebou uslyšel cinkání jejích náramků, rozbušilo se mu srdce. Když lemem sukně zavadila o jeho kotník, věděl, že v noci nebude spát. Uvažoval, zuřivě vypočítával, že s takovou ženou, kterou milují všichni v místnosti, sotva vkročí, ho čeká jen další zklamání, ale už bylo pozdě. Život je už takový. 

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Meda zadala jako téma název filmu Walter Mitty a jeho tajný život.

Téma 82: Bolest

text od Medy:

Bolest

Je bolest fyzická

To si pobrečíte

Zakřičíte

Není to lepší

Ale uleví se vám

Jednou jistojistě přebolí.

Je bolest srdce

Jak často jsem brečela 

Kvůli hloupostem

Byť tehdy jsem to nevěděla.

Je bolest z bezmoci 

Těžká jako hydraulický lis

Drtí vás 

Jakkoliv jste tvrdí 

Jako diamant 

Vás zavrtává do podložky

Neustupuje.

Ten, kdo mě dobře zná, mi řekl: 

"Nepřemýšlej nad tím, stejně nic nevymyslíš." 

Vymyslet tak lék na bolest

To jsem si celý život přála

Když mí nejbližší odcházeli 

A trpěli při tom

Když jsme zůstávali

A trpěli jsme

I dnes

Bolest zůstane neuhnětená

Jsem daleko

Nemám lék

Nemám ruce k obejmutí

Nemám slova...

text od lisarah:

Bolest

šlahouny minulosti prorůstají

seknou

zanechají stopu na srdci

krvavou

tak by to nemělo být

udusej je současností!

(neumím to)

*********

Na co se můžete těšit za týden? 

Na příště Lisarah zadala citát z knihy Agathy Christie - Temný cypřiš:  

Život je už takový. Nedovolí vám uspořádat všechno tak, jak vy si představujete. Nedovolí vám uniknout před emocemi, řídit se v životě jen intelektem a rozumem! Nemůžete si říct: "Budu cítit to a to a nic víc." Život, ať je jakýkoliv, rozhodně není rozumný.