Proměna
Řehoř Samsa se změnil v brouka.
Já jsem se proměnila v někoho, kým být nechci. Obsahuju smutek,
trápení, slzy. Jsem spoutaná myšlenkami na minulost. Neumím je přervat. Bojím
se, že to nedokážu, jako Samsa nedokázal převrátit se ze zad. Obtočená lana mě
pomalu uškrtí. To nechci, chci být zase volná. Veselá, dětská. Chci vnímat
krásu slunečného dne, kvetoucího stromu či zpěvu ptáku.
Žábák se proměnil v prince.
Občas je škoda, že nežijeme v pohádkách. To by stačilo jedo vysvobozující políbení jako u toho žábáka, a bylo by dobře. V reálném
světě toho tolik nezmůže. Ale naději mi dává to, že polibek pomůže, když už
nevyléčí úplně. A to je hlavní. Protože bez naděje, bez naděje bych neměla
naději na uzdravení. Na proměnu zpět v sebe sama.
Proměna
Všichni jsme tu
někým jiným. Všichni začínáme od nuly a to vůbec nevadí! Ukazujeme si fotky,
kým jsme byli doma, v nažehlených oblecích, teď špinaví od hlavy až k patě,
fotky svých rodin, přátel, které jsme nechali tam na druhé straně, svých příbytků,
když teď spíme v autě a pod stanem. Občas si pobrečíme, častěji se ale společně
zasmějeme, zatančíme. Nezáleží na tom, kým jsme byli doma, teď jsme tady. A
jsme tu doma. Věděli jste že Afrikaans (jazyk původních obyvatel JAR) je
podobný Dutchi, že je to západogermánský jazyk? A věděli jste, že v Indii
sklízí hrozny dvakrát v roce? A moje nová kamarádka Ju se chce vdávat v
Berlíně, i když tam nikdy nebyla, prostě jen má pocit, že to bude cool. A když
nemáte o svatební noci pořádný jet lag, tak to není prý ono.
Když jsem šla loni v červenci po Václaváku a psala jsem Ti o svém
"romantickém" nápadu spojeném s vínem. Sama jsem tomu možná ještě
nevěřila. Sama sebe jsem považovala víc za snílka, než za někoho, kdo to dá.
Kdo konečně jednou něco dotáhne do konce. "Dokázala jsem to," říkám
si, když obracím hrozny v promrzlých prstech, protože já jsem to fakt dala,
bože já jsem tu tak šťastná, Ty ani nevíš, jak mi to všechno změnilo život.
Když jedeme
krajinou nacpaní ve vanu, to jsou výhledy, které se nikdy neomrzí - hory,
vinohrady. Když si hladím ovce, koně (těch se bojím), psy, kočky a trhám si
hrozny do pusy a jablka a fíky do kapsy, mám pocit, že jsem spadla z nebe. Mám
pocit, že jsem nikdy nezestárla a že přece jen existuje místo, kde se dá
zmizet. Prostě na chvíli nebýt, začít od začátku.
Harvest, práce
na vinohradu. Jde mi to. Jsem v tom dobrá. Nikdy jsem to nedělala a přesto to
umím. Od té doby, co jsem začala poslouchat svou intuici, se začaly dít skvělé
věci. Jsem tu tak nějak hystericky šťastná. A taky už tuším, co mělo znamenat
"tak napůl je co závidět" mého kamaráda žijícího v zahraničí. V
životě je to vždycky něco za něco. Záleží, kolik jste ochotní vsadit, kolik
jste ochotní riskovat a kolik odhodlání máte proměnit svoje sny ve skutečnost.
Bolí to, vždycky to bolí, ale to, co se pak děje, překoná i vaše nejtajnější
sny.
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Meda zadala téma Nezávislost.
Žádné komentáře:
Okomentovat