Vůně je nejtrvalejší vzpomínka
„Stoupají vzhůru a hledají vyhlídku, protože věří, že to, co uvidí, bude
předzvěstí života, o jakém sní. Ale kleč a křoví už dávno zarostly každou
cestu, kterou zkoušejí. Došli až k opuštěné kamenné zdi a nezbývalo jim vlastně
nic jiného, než vykročit zpátky.“ David
Adams
Stojíme na vyhlídce. Už není noc, ale ještě není den.
Vítr s námi cloumá. Dřevo měkce vrže. Naškrobené plátno obzoru se
s bolestí trhá jako rána. Nad vinohrady prýští krev. Svíráš mě pevně. Tak
jak jsi jistě dlouho nikoho nedržel. Mělce a přerývaně dýchám a cítím vůni –
mou i Tvou. Protkaly se a zdá se, hodí se k sobě. Mísí se v opojný
koktejl, ze kterého je mi mdlo a já nevím proč. Dýchám do hrudníku, jinak by mi
pukl. Vtom sebou slunce trhne a bolestivě obtiskne svůj žár na naše sítnice.
Mrknu. Na nebi zeje díra jako po kulce a po kopcích stéká horká krev.
Stojíme nehnutě, bez dechu, v bezčasí.
Ta chvíle je tak drahá, že mi na chvíli dovolí netřást
se o budoucnost.
„Nádherně voníš,“
řekls mi. Jasně, pomyslela jsem si, celá zpocená ve své péřové zimní vestě. Po
tom, co jsem absolvovala stoupání 2,5 km. Měli jsme 22 minut do východu. To je
přece plno času. Na druhou stranu, co to je v životě člověka? Prchavé
okamžiky štěstí. Značek na futrech šťastných dnů je jen pár a tohle je jedna
z nich. Těžko jsme tehdy mohli tušit, jak cenný společný čas to nakonec
bude. Jak moc nasákne naše mysl. Jak dlouho bude trvat, než z ní vůně
vyvane.
Když jednou vyrosteme, překvapíme sami sebe, jak jsme
konzistentní. Jak jsme vlastně po celou tu dobu byli. Jak jsme rostli a
směřovali k tomu, co je naše. Jak jsme hledali. Jak dokonalý kolorit tvoří
vůně našeho předchozího života. Milovala jsem vůni moře dávno předtím, než jsem
ho poprvé spatřila. Vůni kávy, než jsem ji ochutnala. Znala jsem mou vůni, než
byla vyrobena. Stejně jako vůni tvé kůže, než jsem k ní poprvé přivoněla
v důlku pod klíční kostí.
Vůně. Kouzelná vůně každého mého dne Jour d'Hermès,
zemitá vůně Neuburského, sedmnáctiletí chlapci vonící pracím práškem - vůně
mého mládí, vůně kopřiv u prababičky, vůně sena a hned se mi vybaví dvířka od
seníku na magnet, co jsme si u nich jako děti vyhráli, dojemná vůně kožichu
mého kocoura v dobách, kdy ještě býval můj... A tak nás občas vůně
uvrhávají i tam, kam nechceme. Spojí se jemnými vlákny s okamžiky v paměti.
A to je dobře, vděčná za dar vzpomínek říkám – vůně je nejtrvalejší vzpomínka.
Text od Lisarah:
Přivoňte si
Nikdy nečetla Parfém pro vraha, ale ten název se jí
líbil. Proč vlastně? Neví. Možná se ta kniha takhle ani nejmenuje. Bloumá
úzkými uličkami s černobílým motivem, které jsou zastavěné tisíci tvary
flakónků, které obsahují stovky barevných variací a desítky vonných směsí. Jí
to ale nic neříká. Je tu, protože to tak má být. Je žena, mladá žena, žena úspěšného
muže. A k tomu spousta věcí patří. Dobře se oblékat. Nosit kvalitní make-up.
Vysoké podpatky. Prostě reprezentovat.
Ale ona taková není, stačily by jí rifle ve slevě za tři stovky. A náušnice za
stovku. Místo toho jí na uších poletují zlaté nitky za tisíce. Svého muže má
ráda, dalo by se říct. A taky už nemusí bydlet s matkou, to je hlavní. Že je
muž úspěšný businessman je jakási nadstavba, příjemný bonus, o který
nesoutěžila. Měla vlastně kliku, vzpomíná, když prochází pachy Sephory, že je
klasickým případem, kdy si ji muž s hlavou holou jako koleno vyhlédl na diskošce. Bylo to tak snadné, až je to
trapné.
Vůně má ráda, nevyzná se v nich, vyhovují jí
nevýrazné, svěží, citrusové, sportovní, i když žádný pohyb neprovozuje (ale
měla by začít, tuhle na ni Lojza koukal a měl nějaké řeči, že jí zadek padá k zemi
přitažlivostí větší než zemskou, haha) a teď by si měla pořídit parfém, poprvé v životě. Do téhle doby
si vystačila s voňavkami z Avonu či Oriflamu, které nabízela kolegyňka v práci. Ale teď si má koupit
pravý parfém, má utratit tisíce za malou lahvičku. Protože to prostě tak má bejt. Jak do ní hučely včera na plese
manželky manželových spolupracovníků. (Nebo to byly jejich milenky?) Mihne se
jí na tváři úšklebek, který by si nepozorný pozorovatel mohl vyložit jako
úsměv. Vybavila si to zděšení ženských, když v rámci hovoru o trendy novinkách zmínila, že ona žádný parfém
nemá. Takový výbuch řečí by v sále nezpůsobila mezi přítomnými ani opravdová
nálož z nejčerstvějších kauz na blesk.cz. Ale co, kašle na to, dneska nic
pořizovat nebude. Jen se odsud vymotat, jen být na čerstvém vzduchu, pryč, chce
pryč, kde je východ.
V tom duševním zmatečném víru přehlédla nebezpečí.
Přistoupila k ní vyhublá znuděná prodavačka a stříkla na ní: "Mladá paní,
přivoňte si!"
******
Na co se můžete těšit za týden?
Téma pro příští týden vybrala Lisarah: Text obsahující slova: palčáky, hněv, jadérko
Žádné komentáře:
Okomentovat