Téma 4: Kontrapunkt

Text od Medy:

Dokonalý kontrapunkt

Slunce se zase přiklonilo k meridianu. Směrem od západu, nutno podotknout. A v tu chvíli ji opustila múza.

S posledním tónem dávnověku se zachytila v kmitu vteřinové ručičky jen jedna daleká vzpomínka.

„Harmonické vnímání hudby lze považovat za náš - evropský přínos hudbě. Povšimni si, že například africké kultury vyznávají především rytmus, asijské barvy zvuku... drahá Alice a co třeba takový kontrapunkt převratný v duodecimě?“

„...“

„Kdybychom se například my dva chovali podle principů kontrapunktu, troufnu si říci, že bychom měli harmonický vztah. Pokud bychom se snažili vést jednotlivé hlasy tak, že by mohly být vnímány také jako autonomní objekty, a to pomocí asynchronní respektive komplementární rytmiky – náš vztah by zněl zdánlivě nesladěně, souzvuk by však sám o sobě dával smysl, snažili bychom se o vyrovnaný poměr mezi postupnými a skokovými pohyby – souvisí s předvídatelností a též teorií očekávání; ve vyváženém poměru užívali tří druhů pohybu: stranného, paralelního a protipohybu – což udržuje dynamiku při zachování vyváženosti a  prvků, které tíhnou k vytváření skupin - například opakování tónů, sekvencí, trojzvukových kroků a podobných útvarů, užívali jen úsporně nebo se jim zcela vyhnuli. V neposlední řadě harmoniku sazby chápali jako výsledek lineárního postupu hlasů a nikoli opačně. Abych nezapomněl, v závěru vícehlasé skladby vždy jeden z kontrapunktů obsahuje citlivý tón a jeho rozvedení do finály. Ten tón je jistě tvůj, Alice.“

Jsou tři hodiny po půlnoci. Přemýšlí o tom, nějak se jí to nezdá. Kontrapunkt. Punctum contra punctum – nota proti notě. Nedává to smysl.

Vystudoval matematickou statistiku a teorii pravděpodobnosti, psychologii, všeobecné lékařství a teorii hudby. Když mluvil o své disertační práci (jakékoliv ze svých disertačních prací), visela mu na rtech, přestože rozuměla obsahu sotva, slovům o to méně. Jen ví, že nic nedělal zbytečně a vše co dělal, bylo bohulibé.

Dělal s jejím tělem i její duší to, co nikdo před ním. Kladl své dlouhé prsty na její šíji jako na klávesy harmonia. Něžně a důrazně. A ona pak vydechovala táhlé tóny, souzvuky, vibrovala, rezonovala, cokoliv si zamanul. Zněla a přiváděla ho k pláči a sama plakala.

Byl dokonalý gentleman. Vzdělaný, všímavý, ctnostný, něžný, krásný, silný, rozhodný. Jeho oblek z tmavě modré vlny, podšívkou z hedvábí, se staromilecky kontrastní bílou nití, měla potřebu pohladit už napoprvé. Její ruka vylétla směrem ke klopě, včas se zarazila, ale při svém pádu se omylem dotkla té jeho. Ten dotek zapsal do buněk svou informaci, zprávu o slasti.

Ví, že je to doposud jediný člověk na světě, který zná její sazbu a má ji rád shovívavě a nemajetnicky, stejně tak jako ví, že struny rezonují už jen v paměti a už jen unisono. Jejich hlasy se změnily, už nejsou kompatibilní.

„Jak jsi jednou řekl, v evropském pojetí, kde není harmonie, jako by nebyla ani hudba.“

Text od Lisarah

Můj kontrapunkt

Ani nevím, co to slovo přesně znamená. Proletí mi hlavou, když od Medy dostanu toto zadání. Musím si to vyhledat. Nestačím to. Předběhne mne minulost. Vybaví se mi JazzDock, Noc literatury, čtení Daniely Kolářové, právě z knihy Kontrapunkt. Jméno autorky bych zkomolila, to si taky musím najít. Na to všechno dojde, Google neboj, dočkáš se! Ale teď ne, nechci zaplašit vyplouvající obraz zarámované vzpomínky v čase.

Datace obrazu spadá do půlky května 2012.

Spousta lidí, sedíme v koutku, na vysoké židli, vydýchaný vzduch. Venku tma, zima táhne od vody. Popíjíme objednané nápoje (bílé víno?). Na jevišti klavírista Emil Viklický a dokonalá dáma Daniela Kolářová. Předčítá svoji ukázku krásně procítěně, klesá hlasem, zvýrazňuje význam textu rytmem řeči; má úžasný přednes. Do toho tóny vydávané bílými a černými klávesami piána. Dva druhy umění se prolínají v dokonalé symbióze. Vrchol středeční noci nasáklé literaturou.

Z ukázky si nic nepamatuji, nevím s kým jsem tam byla. Vlastně mě překvapuje, že se tenhle zážitek v mé hlavě udržel. Překvapil mě, nečekala jsem ho.

Tak, teď nadešla tvoje chvíle, Google:

Kontrapunkt - druh skladebné práce, v němž mají všechny hlasy melodickou a rytmickou samostatnost (zdroj: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/)

Tu knížku napsala Anna Enquistová. V anotaci stojí:

Nic není bolestnější než ztráta milovaného člověka. A nic není děsivější než pozvolné blednutí vzpomínek na mrtvého. Po dceřině tragické smrti se matka nechce vyrovnat s tím, že čas odvívá kdysi tak živé vzpomínky, které by matka neměla zapomenout. Teprve když začne studovat Bachovy Goldbergovské variace, zabývat se skladatelovým životem, interpretovat notový zápis a hrát tuto skladbu, zjistí, že hudba může být mostem k dceři.

¨ Harmonie, různost forem a tónů Bachovy hudby evokují a najednou přinášejí scény z jejího života s dcerou, od narození po ukončení školy, dny na dovolené, jejich rozdílné představy o životě, ale i okamžiky mimořádné blízkosti.

Vyhledávač mě navádí též na stránky www.kontrapunkt.cz. O co jde? V textu O nás nacházím prozrazení:

Hlavním cílem projektů kulturní neziskovky kontrapunkt je od roku 2014 zapojování obyvatel Hradce Králové do kulturně-společenského dění ve městě i celého regionu, navazování odborné spolupráce s obdobně zaměřenými organizacemi, podpora kreativních lidí a příprava desetidenního Open Air Program Mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů.

Díky Google, to by myslím stačilo!

Kontrapunkt. Kontrapunkt. Říkám si to slovo nahlas. Jelikož pro mne nemá obsah, který mu byl lidstvem přisouzen, dám mu vlastní. Kontrapunkt. Krásně to zní. Láme se na dvě části. Bod, vzdor. Ano, to je to, co za tím slovem - nesmyslně - slyším já. Bod vzdoru. Ano, to je můj kontrapunkt.

******

Na co se můžete těšit za týden? 
Téma pro příští týden vybrala Lisarah a je jím tato fotografie: