text od lisarah:
Smutek
v příběhu
Budík nezazvonil. Ani nemohl,
nenastavila jsem ho. Proč bych to dělala, když mám roční dítě? Účinnější
probouzedlo neexistuje. Žádný budík by ji ve dvě ráno nedonutil vstát, ale
Markétka ano. Je to to období, kdy se dítě v noci probudí a dvě hodiny si
chce hrát. Kdepak první měsíce, ale teď je to teprve náročné. Přes den se
nezastaví, pořád musí být Markétce v patách - vyhazuje skříňky, utíká, kam
nemá, vyžaduje neustálou pozornost, jídlo plive. Je to náročné, ale jsem za to
ráda. Nemusím tak myslet na Františka, jak jsem to zvorala. Brala jsem ho jako
jistotu ve svém životě. Vždy tu byl. Aby mě podpořil při psaní diplomky, aby se
o mě staral, když jsem měla svoje příšerné migrény, aby mě pohladil, když jsem
propadala do svého smutku. Po narození Markétky se můj život smrskl na vytahané
ruce od nošení nemluvněte, rudé oči z nevyspání, hodinové procházky
s kočárkem. Celé dny jsem trávila v teplácích a vytahaném tričku. Vím,
že jsem po večerech byla nepříjemná, že jsme řešili samé přízemnosti (nový
přehoz do ložnice, výběr hrníčků, stolek na balkón..). Velká změna oproti
našemu životu před dítětem. Přesto jsem Františka pokládala za jistotu, která
tu pro mě bude. A pak přišla facka z té nejméně očekávané strany.
František se vrátil ke své první ženě. František se vrátil ke své první ženě,
kterou opustil proto, že s ní nemohl mít dítě.
text od Medy:
Všechen smutek se dá snést
Jistě všichni znáte obraz Mony
Lisy. Znáte její "úsměv". Když jsem ten obraz viděla poprvé, byla
jsem překvapená z jeho velikosti. Žádný zvláštní zážitek z toho prvního setkání
nemám. Byla jsem tehdy nevyspalá, rozlámaná z autobusu a pravá podstata věcí mi
v tom věku pochopitelně unikala. Až když jsem ho uviděla nedávno znovu, a pak o
něm v kavárně poblíž hovořila se svou dobrou přítelkyní, měla jsem najednou
pocit, že jsme objevily něco velkého.
Mona Lisa byla údajně ženou
jakéhosi obchodníka, nikdo ale vlastně neví, v jakém vztahu byla k malíři.
Jedno ale vím jistě, to, jak jí Da Vinci namalovat, jí zajistilo nesmrtelnost.
Nikdy mě ale nenapadlo položit si otázku, za jakou cenu. Vysvlekl její tělo,
ale hlavně její duši. Možná to tak chtěla, možná si to vůbec neuvědomovala. Ten
hořkosladký "úsměv" zrcadlí víc než tajemství, zrcadlí především
lásku a smutek. Všechna ta milostná tréma je možná ještě patrnější na kopii
obrazu, kterou vytvořil (pravděpodobně ve stejném období, jako vznikl originál)
Da Vinciho žák.
"Byla zklamaná. Nešťastně
zamilovaná do malíře," řekla mi má přítelkyně. Jelikož je fotografka,
podložila celou svou teorii ještě něčím mnohem zajímavějším. "Lidé si
neuvědomují, že fotografie odráží mnohem víc osobnost a náladu fotografa než
modela." Diskutovaly jsme celý večer o tom, zda to samé může platit i u
obrazů.
Podle mě takové zhmotnění
bezbřehého smutku za rouškou úsměvu nemá v malířském umění obdoby. A možná i
proto nás po staletí nepřestává tento obraz fascinovat.
Příběh, který se ten večer zrodil
v mé hlavě, možná taky jednou napíšu. Bude zase o lásce. To vás asi nepřekvapí.
Mona Lisa je pro mě důkazem, že všechen smutek se dá snést. A pokud budete mít
pocit, že už se snést nedá, přetavte ho v něco, co vás přesáhne, pokud jste
malířem. Nebo se nechte přetavit, pokud jste Mona Lisa.
*********
Na co se můžete těšit za týden?
Na příště Meda zadala reklamní heslo letecké společnosti:
Život je plný různých cílů
Žádné komentáře:
Okomentovat